Domácí reportážní focení odhaluje, co se děje každý den… a někdy je to hotová olympiáda. Dvojčata u jídla? To není jen klidné stolování, to je závod! Lžička letí střídavě k jednomu, pak k druhému – a mezitím bedlivé sledování, jestli náhodou ten druhý nedostal o půl vteřiny dřív (nebo nedej bože o sousto navíc!). Rychlost, strategie, sourozenecká rivalita… a máma v roli rozhodčího.
Takové chvíle miluju. Protože právě v nich se ukazuje opravdový život – trochu chaos, trochu smích a spousta lásky.
Žádné aranžované scény, jen momenty, které se dějí samy. Když se do nich ponoříš, zjistíš, že ty nejkrásnější fotografie vznikají ve chvílích, kdy se vůbec nefotí „na oko“.
Domácí reportážní focení pro mě není o tom, aby bylo všechno dokonalé. Je o každodennosti. Tyhle drobnosti mizí rychleji, než si myslíme – a právě proto stojí za to je zachytit. Na focení si nemusíte nic chystat. Žádné nové oblečení, žádné naleštěné kuchyně. Stačí být doma, ve svém tempu, uprostřed běžného dne. Já přijdu, nechám vás dělat to, co děláte, a tichounce zachytím příběh vašeho dne.
A i když se to může zdát jako obyčejný den, na fotkách zůstane něco, co má obrovskou sílu – vzpomínka na to, jaké to bylo.
Bez přetvářky, bez dokonalosti, ale s opravdovostí, která zůstane.
