Fotografkou omylem aneb každý nějak začíná
Připravte se na vzrušující příběh plný dobrodružství, který vám vykouzlí úsměv na tváři a možná vás i inspiruje. Dobře zas tak vzrušující to asi nebude, ale i tak půjde o neobyčejný příběh, kterým jsem začala svou cestu ve světě fotografie. Troufám si říct, že jsem se stala fotografkou omylem. Překvapení? No, čtěte dál a dozvíte se více!
Příběh se odehrává už v roce 2017, kdy jsem se rozhodla, že si pořídím pořádný fotoaparát pro svá dobrodružství na cestách. Moje představa o tom, co je „pořádný“ se od té dnešní trochu liší. Řekněme, že je to rozdíl cca 5 kilo a ten finanční rozdíl se bojím spočítat. Začala jsem pátrat po malém, lehkém kompaktu, který by mi přesto poskytl pokročilé možnosti a umožnil mi zachytit úžasné scenerie jen jedním cvaknutím. Poznáváte se v tom někdo? Také chcete super výsledky při vynaložení minimálního úsilí?
Pročítala jsem internetové recenze, zkoumala technické specifikace a nakonec jsem se rozhodla pro Panasonic Lumix LX15. Nebyl to zázrak s vyměnitelnými objektivy, ale nabízel manuální režim, který mi umožňoval hrát si s clonou, časem a ISO. A taky uměl ten vychvalovaný RAW. Jenže tehdy jsem ještě netušila, co to všechno vlastně znamená a samozřejmě jsem to nepoužívala.
Takže jsem fotila a fotila (na automat nebo na ty pro mě tehdy fantastické scénické režimy), fotky byly super, akorát když se v popředí objevil člověk nebo něco jiného, pozadí se rozmazalo, což nebylo úplně to, co jsem si u fotek z cest představovala. Co je to bokeh jsem samozřejmě také ještě vůbec netušila.
Níže srovnání dvou fotografií. Na první je v popředí palmový list, na který je ostřeno. Zbytek fotografie je rozmazaný, což není zrovna žádoucí. Na druhé fotografii je ostré to, co mý být. Proč to takto funguje jsem tehdy netušila. Samozřejmě foceno na scénický režim západ slunce 🙂
Učinila jsem objev 🙂
Pro foťák se stal osudným rok 2019, Kdy jsem si pořídila nový telefon a kdy jsme plánovali cestu do Austrálie. Mobil k mému překvapení dělal fotky lepší než foťák. Fotky z mobilu byly plné živých barev, většinou ostré a navíc bylo focení s ním mnohem pohodlnější. Byla jsem zmatená s trochu naštvaná, že ten foťák, který byl v recenzích vychvalovaný, neumí ty super fotky, které jsem si představovala. Přesto jsem si udělala několik fotek, ale většinu času jsem foták tahala jen tak v batohu nebo v kapse.
Když jsme se vrátili z dovolené a prohlížela jsem si fotky, na polovině z nich jsem objevila černé fleky. Nechápala jsem, co se stalo. Zapnula jsem foťák a pečlivě prohlížela jeho displej – a co nevidím? Fleky tam byly také! Chvíli jsem přemýšlela, jestli mi tam nenakakaly ty otravné australské mouchy. Spíš to ale byl nějaký prach v optice a pro mě trest za to, že jsem se na to focení tak trochu vykašlala a nosila ho v kapse bez pouzdra, které jsem si tak důležitě pořizovala.
Rozhodla jsem se nechat to na chvíli uležet. Některé fotky jsem smazala, jiné jsem s pomocí retuše zbavila fleků a život šel dál. Ale pak, po několika měsících, jsem si s foťákem hrála, pomačkala nějaká tlačítka a fleky zázračně zmizely. Co se to stalo? Bylo to snad kouzlo? Nebo se mi podařilo ten bordel vyklepat ven?
Myslela jsem si, že jsem tímto vyřešila všechny potíže. Radovala jsem se z nového focení. Pak se ty fleky znovu objevily z ničeho nic, ale pozadí za mnou bylo ostré (z ničeho nic to asi nebylo, ale stačilo kliknout omylem na display). Aha! Připadala jsem si, jako bych objevila Ameriku. Nakonec jsem zjistila, že ona to vlastně byla “jen” hloubka ostrosti, která je ovlivněna nastavením clony (co je to hloubka ostrosti se dočtete např. zde).
Postupně jsem začala odhalovat tajemství dalších čísel a přišlo na řadu ISO a čas. No a nakonec jsem zjistila, že tato tři čísla spolu sakramentsky souvisí a objevila jsem expoziční trojúhelník ISO – čas – clona. To je to, bez čeho se žádný fotograf na světě neobejde.
A jaká je vaše cesta?
Takto tedy vypadaly moje začátky ve fotografii a je úžasné, jak jedna zdánlivě nepodstatná maličkost může změnit náš život (pozn. tehdy mi to jako maličkost rozhodně nepřipadalo, špína někde v optice je k vzteku a v servisu byla oceněna na 6.000,- Kč, které jsem jim odmítla dát a foťáku se raději zbavila a pořídila jiný). Kdyby se ale tato maličkost nestala, možná bych dodnes nevěděla, co je to ISO – čas – clona a jak je můžu ve fotografii využít.
Byl to jen začátek, ale zdaleka ne konec. Automatický režim stejně jako scénické režimy zmizely v zapomnění a vystřídal je manuální režim. Jako každá tvůrčí činnost i fotografování má svůj vývoj a je to nikdy nekončící cesta plná odboček a křižovatek. Ať je to fotka nebo působíte v jiné tvůrčí oblasti, nenechte se odradit prvními neúspěchy. I když se zdá, že se vám nedaří dosáhnout očekávaných výsledků, každý krok na vaší cestě je cenným zdrojem zkušeností a poznatků. Můžete objevit nové techniky, zkoumat různé přístupy a odhalit svůj vlastní jedinečný styl. Nebojte se hrát si s nástroji, zkoušet nové věci a překračovat hranice. Každý pokus vás přibližuje k lepším výsledkům a rozvíjí vaši tvůrčí duši. Pamatujte, že cesta tvorby je plná překvapení, objevů a osobního růstu. Ať už je to fotografie, malba, psaní, hudba nebo jakákoliv jiná forma tvůrčího vyjádření, využijte svůj potenciál a nechte se inspirovat. Vaše jedinečné příběhy, nápady a díla mohou obohatit svět kolem vás. Takže se pusťte do tvorby a poznávejte sami sebe skrze vaše vlastní umění.