Focení rodinných reportáží mě fascinuje a bylo by ode mě pošetilé chtít po Vás, nechat mě nakouknout do Vašeho příběhu, a přitom Vám neukázat ten můj. O tom, co je to reportáž a jak vlastně může vypadat, se dočtete v předchozím článku. A jak dopadl náš den?
I když tento den nebyl úplně ideální a nakonec se tohle focení vlastně natáhlo do dvou dní kvůli našim nemocem, jsem moc vděčná za to, že v rámci kurzu mé oblíbené fotografky Hanky Brádkové jsem tuto výzvu absolvovala.
Je náročné mít foťák v ruce celý den, snažit se zabrat i sebe, soustředit se na ty maličkosti, které chci zdokumentovat a přitom mít kolem sebe běhající dítě, ale… stojí to jednoznačně za to. Proto jsem si slíbila, že tuto zkušenost budu opakovat 4x do roka, abych viděla i změny spojené ročním obdobím. A protože se blíží další den D, cítím potřebu tuto výzvu sdílet veřejně, abych se neměla možnost vymlouvat sama před sebou. Chci si všechny tyto drobnosti pamatovat, protože už teď nejsou některé věci vůbec pravda. S dětmi se všechno děje hrozně rychle, mění se Vám před očima. Jako máma na rodičáku vím, že to člověku vlastně může připadat obyčejné, rutina, pořád to stejné dokola a člověk si říká: Panebože to snad nikdy neskončí. A pak si vlastně ani nestihnete uvědomit, že už je to pryč. A já nechci, aby to bylo pryč úplně. Proto se snažím tuto každodennost zaznamenat.
Tak která maminka se v tomto malém příběhu dne také poznává? 😊
